Mikádo: komu sedne a komu udělá objem tam, kde ho nechce

Mikádo je střih, který se objevuje v každé druhé přinesené fotce. Je čistý, dospělý a na fotkách vypadá výborně. A zároveň je to střih, po kterém nejčastěji slyším „tohle jsem nechtěla“.

Vysvětlení je v tom, že „mikádo“ není jeden střih. Je to rodina střihů, které se chovají velmi odlišně — a mezi nimi je rozdíl, který na fotce nemusí být vidět, ale na hlavě je poznat okamžitě.

Čtyři varianty, které stojí za to rozlišit

Klasický tupý bob

Všechny vlasy zastřižené do jedné roviny, obvykle mezi bradou a čelistí. Žádné vrstvy, žádné odlehčení.

Maximální hustota u konce. Na jemných vlasech dělá zázraky — vypadají dvakrát hustší, než jsou. Na hustých vlasech je to naopak riziko: veškerá hmota se nakupí dole a vznikne trojúhelník.

Bob s úhlem (A-linie)

Vzadu kratší, dopředu se prodlužuje. Vytváří pohyb a odlehčuje zátylek.

Dobré pro ty, kdo mají hodně vlasů vzadu, nebo chtějí zachovat trochu délky vpředu. Univerzálnější než tupý bob, ale ostrý úhel se dnes nosí spíš mírně.

Vrstvené mikádo

Kratší vrstvy nahoře, delší dole. Vzniká objem v horní části a konce se odlehčí.

Tohle je varianta pro husté a rovné vlasy, které by v tupém bobu byly nezvladatelné. Na jemných vlasech vede k opaku — vrstvy jim ubírají hmotu, kterou nemají odkud vzít, a konce zůstanou řídké.

Dlouhé mikádo (lob)

Končí kolem klíčních kostí. Kompromis pro toho, kdo se bojí krátkých vlasů. Nejbezpečnější varianta ze všech, protože délka pod bradou nemá takový vliv na proporce obličeje.

Kde vzniká „objem tam, kde ho nechci“

Tři situace, které se opakují:

1. Husté vlasy v tupém bobu

Hmota se soustředí u konce. Pokud se neodlehčí zevnitř, vytvoří se trojúhelníkový tvar — nahoře přiléhá k hlavě, dole se rozšiřuje. Známý jako „hřib“ a je to nejčastější důvod nespokojenosti.

Řešení existuje: odebrání hmoty z vnitřních vrstev, aby povrch zůstal hladký a linie ostrá. Musí se to ale udělat a nedá se to dohnat stylingem.

2. Vlnité vlasy v délce nad rameny

Vlnitý vlas má tendenci se v určité délce nadzvednout do stran. Když bob skončí přesně v téhle výšce (obvykle kolem čelisti), vlasy se rozevřou do boků a vznikne tvar, kterému se říká trojúhelník nebo pyramida.

Vlnité vlasy potřebují buď kratší délku (nad čelist, kde se vlna stočí nahoru), nebo delší (pod ramena, kde ji stáhne váha). Mezidélka je zrádná.

3. Nezohledněný růst vlasů

Kotlík na temeni, vlasy rostoucí dopředu nebo výrazně nižší růstová linie v zátylku. Krátký bob se přesně v těchhle místech začne chovat po svém — trčí, rozestupuje se, nedá se sčesat.

Tohle se dá zjistit dopředu za pár vteřin, když se kadeřnice na vlasy podívá rukama. Proto se vyplatí konzultace před tím, než se stříhá, ne během.

Komu mikádo obvykle sedne

Jemným a řídkým vlasům. Nejlepší střih, jaký pro ně existuje. Zkrácení odebere váhu, která je stahovala dolů, a tupá linie vytvoří dojem hustoty.
Rovným a mírně vlnitým vlasům obecně.
Tomu, kdo chce střih, který drží tvar sám. Krátký bob se dá nechat uschnout a vypadá dobře — to o dlouhých vlasech často neplatí.
Dlouhému nebo oválnému obličeji. Horizontála zkracuje.

Kdy si to raději rozmyslet

Velmi husté a silné vlasy bez ochoty investovat do stylingu. Dá se to udělat dobře, ale bude to chtít odlehčení a pravidelnou údržbu.
Kudrnaté vlasy bez zkušenosti s péčí o kudrny. Krátká kudrna může být úžasná, ale je to jiná disciplína a vyžaduje jiné produkty i jiný způsob sušení.
Kotlík na temeni v zadní části hlavy. U krátkých bobů to bývá zdroj každodenní frustrace.
Kdo si vlasy denně vyčesává nahoru. Do bobu se culík neváže a je to změna, kterou si lidé neuvědomí předem.
Kdo si nechává vlasy růst. Zní to samozřejmě, ale cesta z bobu zpátky k délce po ramena trvá dobré dva roky a mezitím se prochází nepohodlnými fázemi.

Údržba

Mikádo je pohodlný střih, ale ne bezúdržbový. Zastřihávat je potřeba každých 6 až 8 týdnů, protože přesná linie je celý smysl toho střihu — a ta se rozroste jako první.

Po deseti až dvanácti týdnech to už není bob, ale rozrostlý střih na ramenou. Pořád může vypadat dobře, ale je to jiný účes, než pro který ses rozhodla.

Praktická poznámka o nákladech: krátký střih znamená víc návštěv za rok. U dlouhých vlasů se chodí třikrát ročně, u bobu šestkrát až osmkrát. Za rok to bývá vyšší částka, i když jednotlivá návštěva stojí míň. Stojí za to to spočítat dopředu.

Jak se rozhodnout, když váháš

Pár praktických kroků, které pomůžou víc než další hodina na Pinterestu:

Zkus to na etapy. Nejdřív lob po klíční kosti. Když ti sedne, jde se zkrátit příště. Zpátky to nejde.
Sepni si vlasy dozadu a zastrč konce, aby to vypadalo jako bob. Hrubý, ale funkční test proporcí.
Zeptej se, jak to bude vypadat uschlé. Pokud odpověď obsahuje slova „bude to chtít trochu vyfoukat“, počítej s tím každý den.
Zeptej se, kolik vlasů se bude muset odlehčit. U hustých vlasů to je klíčová informace — a odpověď „vůbec nic“ je u opravdu hustých vlasů varovný signál.

A poslední věc: mikádo je střih, který hodně stojí na přesnosti. Rozdíl mezi dobrým a průměrným bobem je centimetr délky a to, jak čistá je linie. Tady se nevyplatí šetřit na tom, kdo ho stříhá — protože se schovat nedá.