Barvení doma vs. u kadeřníka — kde se to nejčastěji zvrtne

Bylo by pohodlné napsat, že domácí barvení je zlo a patří ke kadeřnici. Nebyla by to pravda a každý, kdo si patnáct let sám obnovuje odrost bez problému, to ví.

Rozdíl není v tom, kdo barvu nanáší. Je ve třech konkrétních věcech — a když je člověk zná, ví taky, kdy si troufnout a kdy ne.

Tři skutečné rozdíly

1. Jedna síla směsi versus několik

V krabičce z drogerie je jedna barva a jeden oxidant. Nanáší se všude stejně.

U kadeřnice se míchá směs podle toho, co má který úsek vlasu za sebou. Odrost dostane plnou sílu, protože je to přírodní vlas. Délky, které už barvené jsou, dostanou slabší směs, jinou barvu nebo jenom tónovačku — a hlavně na kratší dobu.

Tohle je největší rozdíl a zdroj většiny problémů. Když se plná směs nanáší pokaždé po celé délce, barva se na koncích kumuluje. Po roce jsou konce tmavší, matné, nepropustné a barva na nich přestává držet, protože se do přesyceného a poškozeného vlasu nemá kam vázat.

2. Vidět na to

Zadní část hlavy nevidíš. Ať se snažíš sebevíc, se dvěma zrcadly a v zápěstí ohnutém dozadu neuděláš stejnou práci jako někdo, kdo se na to dívá zpříma. Proto bývá zátylek nedobarvený a spánky přebarvené.

3. Vědět, co bylo předtím

Barva nereaguje s tím, co vidíš, ale s tím, co je ve vlase. Henna, přímé pigmenty, staré odbarvení nebo dva roky opakovaného domácího barvení — to všechno mění, co nová barva udělá.

Kadeřnice se zeptá a v nejasném případě udělá zkoušku pramene. Krabička se nezeptá.

Kdy je domácí barvení v pohodě

Buďme konkrétní. Tohle jsou situace, ve kterých bych nikomu neříkala, ať si připlácí:

• Obnova odrostu ve stejném nebo velmi podobném odstínu, který už znáš a víš, jak vypadá.
• Ztmavení o jeden až dva tóny z přírodní barvy.
• Tón do tónu / bezamoniakové barvy, které nezesvětlují. Ty se vymývají a chyba není trvalá.
• Zakrytí šedin u nižšího procenta, ve světlém odstínu.
• Barevné pigmentové masky a přeliv. Sedí na povrchu, vymyjí se za pár mytí, riziko minimální.

Když do tohohle seznamu spadáš, jediná rada je: nanášej barvu jen na odrost a délky protáhni v posledních pěti minutách, pokud vůbec.

Kdy si domácí barvení vytvoří problém

A tady je druhý seznam. Tohle jsou situace, kde náprava stojí několikanásobek toho, co se ušetřilo:

• Zesvětlení o víc než dva tóny. Krabička na to nemá dost síly a to, co udělá, bývá oranžové a nerovnoměrné.
• Odbarvovací sady. Nejrizikovější produkt v drogerii vůbec. Bez kontroly nad dobou působení a bez možnosti jednotlivá místa hlídat to skončí spálenými kořínky a nedodělanými délkami.
• Ztmavení blond vlasů. Zní neškodně, ale odbarvenému vlasu chybí červenožlutý podklad. Když se na něj dá hnědá, vyjde zelenošedě nebo se za dva týdny vymyje do zrzava. Musí se předpigmentovat.
• Barvení na henu. Henna se s chemickou barvou a peroxidem nesnáší a reakce bývá nepředvídatelná, výjimečně i prudká.
• Oprava předchozího nepovedeného barvení. Nejčastější cesta, jak z malého problému udělat velký. Barva barvu nezesvětlí, takže „přebarvit to zpátky“ nefunguje.
• Cokoli na vlasech, které se už lámou. Tady je jediné správné rozhodnutí počkat.

Klasické chyby, i když se barví „správně“

1. Nanést na celou délku pokaždé. Popsáno výše. Nejčastější chyba vůbec.
2. Nechat působit déle, ať to víc chytne. Barva má vyčerpanou dobu působení. Delší čas přidá poškození, ne intenzitu.
3. Barvit na čerstvě umyté vlasy. Přirozený maz chrání kůži hlavy. Barvit se má na vlasy den až dva staré.
4. Vynechat test na alergii. Nudné, dokud nepřijde reakce. PPD v barvách patří k častým kontaktním alergenům a citlivost se může objevit i po letech bezproblémového barvení.
5. Vybrat odstín podle fotky na krabičce. Na fotce je barva nanesená na světlých vlasech. Na tvých vyjde jinak.
6. Míchat dvě barvy „aby vyšel odstín mezi“. S profesionální řadou to jde, s drogeriovou to je loterie.

Když už se to nepovedlo

První a nejdůležitější rada: nezkoušej to hned spravit dalším barvením. Většina věcí, které řešíme jako těžké případy, začala jako malý problém, který se dvakrát „opravoval“ doma.

Co dělat:

• Moc tmavé? Několik mytí sulfátovým šamponem v teplé vodě barvu částečně vytáhne. Nečekej zázrak, ale zmírní to.
• Moc světlé nebo žluté? To se dá tónovat a je to jednoduchý zákrok — ideálně u kadeřnice, protože se tón musí trefit.
• Nerovnoměrné, ve skvrnách? Rovnou objednat. Tohle se doma opravit nedá a každý pokus přidá další vrstvu.
• Zelený nádech po ztmavení blond? Potřebuje červený pigment na neutralizaci. Nezkoušej to odhadem.

A když voláš k objednání, řekni pravdu o tom, co se dělo. Ne proto, aby ses zpovídala — ale proto, že bez toho se nedá zvolit správný postup. „Barvila jsem se jen jednou přeliv“ a ve skutečnosti tři vrstvy černé z drogerie znamená úplně jiný plán práce a jiný odhad, co vlasy unesou.

Nikdo se za domácí barvení nezlobí. Zlobí se, když se to zjistí až v půlce zákroku, kdy se s tím už nedá nic dělat.